Oko

25. dubna 2012 v 12:48 | Calamity Killjoy |  Focené
Co říkáte?
 

Rozdělování nálepek

19. dubna 2012 v 18:35 | Calamity Killjoy |  Psané
Nejdřív by bylo asi dobře říct, co mi vnuklo nápad na tenhle článek.
Dneska jsem byla venku s R. a L. , a byli jsme na našem obvyklém místě. Teda, měli jsme tam namířeno.
Jenže, hádejte, kdo seděl na místě, kde sedíme vždycky? Jak jinak, než náš kuřácký kroužek a jedna z dylin.
(Jo. B. už je pro mě jen jedna z dylin.)
Nevadí mi ty jejich choutky, ale vadí mi, že si sedli na naše místo. Na místo, kde sedíme vždycky, kde jsme to B.
ukázali. A oni nám tam udělali pohřebiště nedokouřenejch vajglů. Jo, vypadali jako vojáčci, z kterejch vyprachávají
poslední zbytky života. No, tohle všechno mě přivedlo k názoru, že v naší třídě na výběr moc skupin není.
Jo, taky nemám ráda odsuzování lidí. Ale tohle není odsuzování, to je vypozorovaný skupinkování podle pravdy.

Jako první z nich uvedu tu nejpočtnější. To je klub dylin.
V podstatě všechny holky z naší třídy. Takovej ten typ lidí, co se usmívaj a chovaj mile, dokud se neotočíš zády.
Kdykoli jsou připraveny ti tu kudlu do zad vrazit. Na nich je zvláštní, že jakmile jim podáš prst, už tě nepustí, budou tě pořád stahovat zpátky. Je libo zařadit se mezi růžový, holčičkovský dylinky?

Další, druhá nejpočetnější skupina. To jsou v podstatě všichni kluci až na dva.
Kluci jsou docela přijatelná skupina, vlastně... Jako celek je beru jenom pracovně. Oni jsou totiž... každej skupina
sama o sobě. Hoper, šampón, fotbalista, vymaštěnec, utlačovanej, ten,co se snaží vyrovnat ostatním a ten, co se tváří jako hroznej světák, co všechno ví a všechno zažil.
Líbilo by se ti víc ve společnosti různorodejch kluků?

No, potom je ta skupinka, která není moc početná. Outsideři.
Jeden kluk, kterej se baví jen s jednou holkou a téměř s nikým jiným. Potom dvě holky, kterých si nikdo moc nevšímá a který jsou vlastně v permanentním opomenutí.

A nejlepší nakonec, my.
V naší skupině je nás opravdu málo. Tři. Z naší třídy se totiž normální lidi začali vytrácet, asi vědí proč. A jestliže R. odejde na gympl, zůstaneme s Wolfem ve třídě v podstatě sami a to FAKT NEBUDE DOBRÝ.

Řadí se u tebe ve třídě/jinde lidi taky na skupiny? Na jaké? Kam se řadíš ty?

Myšlenkovník

16. dubna 2012 v 12:57 | Calamity Killjoy |  Psané
Každý máme něco, kde uchováváme svoje myšlenky a pocity. Někdo k tomu používá jiné lidi, někdo jen vlastní hlavu.
Já na myšlenky a pocity používám sešit. Sešit, který nedávám do ruky jen tak někomu a kam píšu skoro každý pocit, myšlenku. První zápis je ze 21.3. a z toho samého data je jich ještě několik. V ten den jsem si myšlenkovník koupila.
Z jedné strany jsou myšlenky a pocity, z druhé strany jsou nápady na povídky. V poslední době se tam docela
hromadí, jenomže... No, nebudu se vymlouvat na čas, i když tam taky hraje roli. Kalamita je prostě a jednoduše líná.

Taky je tu několik poznámek o Annabell... O té vám ale povím někdy jindy. (Co myslíte, že vám řeknu? Kdo myslíte, že to je?)

Taky je tu hodně super naštvaných poznámek, o tý jistý osobě. Namátkou třeba:
Ona je NEUVĚŘITELNÁ. Zabijte to, než to snese vejce...

Víte o kom to je? Nevíte, nemůžete vědět. Ale dozvíte se , nebojte.
Víte, proč vám o tomhle píšu? No, protože se chci zeptat!

Kde vy uchováváte svoje myšlenky?
 


Rozhovor

15. dubna 2012 v 7:15 | Calamity Killjoy |  Prožité
Dialog mojí sestry s otčímem
"Johanko, pujč mi stovku. Ti ji vrátim, slibuju, fakt, víš, že ti ji vždycky vrátím! A dám ti víc!"
Delší pauza
"Nemám stovku."
"Ale máš, jsem ti dával, přece."
"Já... nevím, kde je."
"Vždycky si to dáváš pod polštář, podívej se tam. Prosím."
"Ne! Já... já jsem to dala někam jinam. Nevím kam. Podívej se do skříně, nebo já nevím."
"Ve skříni to není. Měla jsi to přece v tý modrý krabičce..."
"Tak se podívej táhle, tam to určitě bude."
"Není."
"Tak... já fakt nevím, kde to je. Fakt!!"
"Podívej se pod ten polštář!"
Natáhnutí ruky směrem k posteli
"Ne!!! Já si nemůžu takhle rychle vzpomenout, nejde to, nech toho! Prostě si nemůžu vzpomenout,no!"
"Ale proč by ses nemohla podívat pod polštář, prosím tě."
"No... ale nekoupíš si za to chlast, že ne?"
"Ne."
"Fakt ne?"
"Ne, slibuju."
"Dobře... ale nesmíš si koupit chlast!!"
Podání pomačkané stokoruny
"Neboj. Nekoupím. Díky."

Otčím odešel se spokojeným výrazem v obličeji a stovkou v ruce. Ségra jde dál spát.
A co dělám já? Já tu ťukám do klávesnice tenhle rozhovor, a přemejšlím, proč musím zrovna já mít v rodině alkoholika.

Básnička o hořčici

13. dubna 2012 v 21:39 | Calamity Killjoy |  Psané
Ahojte
Čaute
Ahoj!
Baf!
... sakra. Vždycky mám problém se začátkem.
No, zase jsem nějak dlouho nepsala, že? Ale vy mě omluvíte, vy jste hodní, přece.
Dneska vám chci ukázat něco, co mi vyhrálo třetí místo v soutěži 'Jak chutná hořčice'.
Já jsem ji považovala za totální sračku,ale tak asi nééé

Proč mi nechutná hořčice

Důvodů, proč mi nechutná hořčice je hodně,
avšak tuhle básničku jsem nezačala plodně.

Proto uvedu těch důvodů jen pár,
aby ta básnička nepřišla na zmar.

První z těch důvodu mnoha,
je že chutná úplně jako noha!

Vůbec nechutná žlutě, jak jsem si myslela!
V tomto ohledu mě dočista zklamala.

Ve skutečnosti chutná akrylově.
Tohle jsem zjistila právě teď,nově.

Hořčice s párkem je prý nejlepší,
ale mne tohle opravdu netěší.

Pro mě to procházka růžovou zahradou není,
a toto je moje básnička v plném znění.

Taky jste tak překvapení, že se umístila? Možná sem hodím i fotku z předávání. :)

Další články


Kam dál