Dívka s jedním hříchem.

4. června 2011 v 23:32 | Introverted |  Povídky
V poslední době je všechno první. Tentokrát první povídka.
Masochistická, pošahaná, a ... Prostě moje ;D.
Každopádně... Kritiku příjmám s vděkem!




Musím to zvládnout, musím, musím, musím.
Procedila skrze zuby slečna zahalená v černém.
Musíš. Znáš domluvu. Řekl hlásek v její hlavě a dívka se zatvářila jako kdyby ji něco kouslo.
Vždyť já vím,já vím, já…
Ani nedořekla větu, a už před ní stál ten mladík.
Musíš ho zabít, musíš.
Potom se dostaneš za svým přítelem. Tak zněla dohoda.
Pro ujasnění: Před dvěma týdny to byla naprosto normální dívka,
která byla šťastná se svým přítelem. Všechno bylo krásné.
Až na to že on pil, kouřil, a fetoval. A přesně před sto šedesáti osmi
a půl hodinou se mu jeho poslední dávka heroinu stala osudnou.
Jelikož ho bezmezně, věrně milovala, byla ochotna udělat cokoli.
A když se jeho prolhaná, chlastem nasáklá duše dostala do pekel horoucích, musela za ním.
A potom se objevil ten malý mužíček, který měl pro všechny výhodnou smlouvu.
Její čistá duše se musí pošpinit, jinak by se do pekla nedostala.
A tak musí zabít chlapce, kterého jí peklo určilo. Při svítání musí vzít nůž,
zabodnout ho přímo do srdce, a potom bude pro peklo
- a svého milovaného - konečně hodna.
Jak jednoduché, nemyslíte?
Nebyla určena doba, a ona se rozhodla na to jít pomalu.
Pekelná lhůta přece nebyla jasně určena, že.
I když, ona to možná až příliš natahovala.
Přesněji řečeno, dva roky už spolu chodili a ona se rozhodla,
že je na to konečně připravena.
Náklonnost k tomu nevinnému chlapci rostla, byly jako dva
chybějící dílky do skládaček jejich životů - doplňovaly se.
Ale ona přesto všechno toužila po jednom - Po muži svého srdce.
Musela to udělat. A tak jednou, po dvou letech, přesně na den vzala
nůž a čekala. Její spřízněná duše ulehla do postele, a asi po deseti minutách
začala pravidelně oddychovat.
Věděla, že tohle je její šance, že jindy už se neodhodlá.
Na jednu strany tu byla náklonnost k tomu chlapci, na druhou stranu tu
byla neutuchající touha dostat se ke svému milému. Musela to udělat, musela.
Pomalu, potichu, jako stín se kradla směrem k ložnici ve které spal on,
ten, který za nic nemohl. Pozvedla nůž, naposledy mu pohlédla do tváře, a…
On se probudil. Nechápavýma modrýma očima se jí podíval do obličeje.
Ona už nemohla čekat. S tekoucími slzami zaryla nůž hluboko do jeho těla.
Čekala na zázrak, čekala že se něco stane. Čekala že ďábel splní svůj slib.
Nic se nedělo. Bylo slyšet jen to,jak krev ukapává na dřevěnou podlahu
a její splašený srdeční tep neutichá.
"Tak takhle to je? Že já bláhová Ti věřila…" řekla, usmála a se potom nůž
obrátila proti sobě. Tmavým městem zazněl výkřik plný bolesti,smutku a osamění.
A potom dál pokračoval noční život.
Možná že jsou teď spolu šťastni. On, předávkovaný feťák,
a ona, vražedkyně s jediným hříchem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je Introverted velký blázen?

Ahkgltns kmdkv 20.9% (14)
Ne 13.4% (9)
Ano 6% (4)
Knedlíčková polívka! 49.3% (33)
Ook? 10.4% (7)

Komentáře

1 mceverything mceverything | Web | 5. června 2011 v 8:46 | Reagovat

Akurát som si všimla, že aj ty si v rovnakom čase uverejnila svoju prvú poviedku ako ja. Pekná. Smutná. Prvá.

:)

2 Hanne Mozek Hanne Mozek | Web | 5. června 2011 v 9:43 | Reagovat

O_o Ty mě dostáváš čím dál tím víc. A já si vždycky myslela, kdovíjak nejsem "dobrá"... To bylo prostě úžasný!

3 Barbara. Barbara. | Web | 5. června 2011 v 10:25 | Reagovat

tak to bolo husté.. :)páčila sa mi tá poviedka..

4 antonie antonie | Web | 5. června 2011 v 11:10 | Reagovat

Ahoj píšeš povídky? mrkni se tady:http://antonie.blog.cz/1106/nova-rubrika-psai-mych-povidek klidně tam dám tvji amůžeš sepodívat jak se líbí ostatním.
Nepíšeš je? Ale chceš začít? nebo si chceš přečíst moje ? hlasuj na http://antonie.blog.cz/1106/nova-rubrika-psai-mych-povidek

5 Antonie Antonie | Web | 5. června 2011 v 11:22 | Reagovat

povol pls můj koment

6 Victoria Victoria | Web | 5. června 2011 v 11:50 | Reagovat

Je pošahaná a trhlá, ale je boží!!:D a layout blogu je taky nádherný, ta dívka s copánkem je úžasná:)

7 Mia-Mitsuki Mia-Mitsuki | Web | 5. června 2011 v 12:07 | Reagovat

wau... tolik deprese natěsnané do tak málo slov.
mimochodem, jako odpověď: vědět o tom, je těžké, ale nevědět znamená žít celý život v klamu.

8 pavel pavel | Web | 5. června 2011 v 12:32 | Reagovat

Je zajímavá, ale ve skutečném životě bych se faťákům na hony vyhýbal.

9 Blonde Blonde | Web | 5. června 2011 v 12:38 | Reagovat

Wow, tak to je úžasná a velmi povedená povídka. Úplně to vidím před očima. dokonce to na mě přenáší tu atmosféru.

100/10

10 $ MisS. MiX $ $ MisS. MiX $ | Web | 5. června 2011 v 13:46 | Reagovat

No, nejsem si moc jistá, že v tý době bylo něco jinýho než Pokemoni a Digimoni... O ničem jiném nevím.

11 Leela Leela | Web | 5. června 2011 v 13:54 | Reagovat

Wow, dost dobrý nápad a taky pěkně napsáno ;).

12 Dadie Dadie | Web | 5. června 2011 v 14:14 | Reagovat

dokonalý príbeh, smutný, ale také sú najkrajšie :)

13 Antonie Antonie | Web | 5. června 2011 v 15:23 | Reagovat

jestli chceš abych tam dala tvoji povídku pošli mi nějakou na n.antonie@seznam.cz

14 Lily Evans Lily Evans | 5. června 2011 v 16:41 | Reagovat

Súper a chceš kritiku?Ok kritika vražedkyně jedna! :)

15 Antonie Antonie | Web | 5. června 2011 v 18:25 | Reagovat

http://antonie.blog.cz/1106/sonpovidku-prihlasky tady mám soutěž o nej povídku

16 Kristen Kristen | Web | 5. června 2011 v 20:04 | Reagovat

krásny príbeh... smutný, ale za to úžasný... kolko si človek dokáže vytrpieť pre lásku, čo všetko pre to neobetuje... :)

17 Fantaghira Fantaghira | Web | 6. června 2011 v 19:54 | Reagovat

Já jsem jenom trochu zmatená časem - nejdřív tam máš "A přesně před sto šedesáti osmi a půl hodinou se mu jeho poslední dávka heroinu stala osudnou." a potom "dva roky už spolu chodili" Tak nějak si to odporuje. Ale jinak super! Líbil se mi hlavně konec :)

18 Kiwi Kiwi | Web | 7. června 2011 v 17:04 | Reagovat

Nádherný!Smutný konce jsou  nejrealističtější.

19 Wei-ming Wei-ming | 13. července 2011 v 0:13 | Reagovat

Pošahaný vražedný hustý...xD ve strohosti svého psaného projevu se ti povedlo na čtenáře dýchnout atmosféru příběhu.Přijde mi jže stejně znenadání jako začal tak i skončil což není výtka bylo to kraťouličké ale i po několika desítkách minutách ve mě zůstává dojem..takové zvláštní lechtání na patře jako když vím že naše domácí strašidlo á roupy nebo když sem dokoukala V jako vendeta...palec nahoru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama