Roztěkaná

24. června 2011 v 23:56 | Introverted |  Prožité
Já...
Já chci..
Chci..
Chci umět číst myšlenky!
Chci plachtit vzduchem jako eroplán, chci se vznášet a nechávat se
unášet větrem. Chci mít možnost se naprosto svobodně rozhodnout,
jestli odletím hned teď, nebo až za chvíli. A jestli poletím tam, nebo
támhle.



Zachraň mě, zachraň mě
v poutech, ne v bolesti...

A chci.. se konečně nějak rozhodnout. Chce to změnu, všechno by
chtělo změnu. Všeckó.

A chci, aby se mi sakra přestali zdát tak strašný sny.
Jednou mě nikdo neslyší, nevidí, lidé skrze mně procházejí.
Potom zase chodím nekonečnou chodbou, otevírám stovky dveří,
procházím do dalších chodeb. A nemůžu ven..
Nebo stojím v černé místnosti, koukám se do zrcadla. Ze zrcadla
po sléze vyskočí můj odraz,a začne si se mnou "vyřizovat účty".
Jó, ty sny mi dávají co proto. Budím se zpocená, a klepu se jak
ratlík.
A chci, aby přestali ty noční strachy. To mám pocit, že mně někdo
chytá za nohu. A nebo, že támhle někdo chodí, bububu, boj se!

Potom je tu ta panická hrůza z okna. V noci je tam prostě tma,
a já tam pořád musím upírat zrak, co kdyby se tam něco pohnulo..
Kdyby se to někdy fakt stalo, asi bych vyskočila až ke stropu a potom
běžela k mamce se slovy: " ONO SE TAM NĚCO HEJBLO, POMÓÓC! ",
přičemž bych vzbudila celý byt. Ne-li celý dům.

Potom mě ve snech pronásledují další věci, jiné, řekla bych, že horší.
Jsou sny, kde se objevuje jeden člověk, který pořád opakuje:
"Bezcitná, bezcitná..." .. Nervuje mě to, nevím jak se toho zbavit.

Projevuje se u mě občas až zoufalá touha někam patřit, a být naprosto
"normální". Potom se ale projevují záchvaty, kdy chci být jiná,
originální, neobyčejná. Obyčejná touha, která sní o neobyčejnosti.
Jako každá jiná. Jsou chvíle, kdy se až hystericky bojím toho,
že budu zavrhnuta. To se toužím zavděčit, a klidně bych přestala dýchat,
jen abych se zavděčila. Potom... Chci být jiná, šokovat, změnit se.
Už nebýt ta spolehlivá, vždycky připravená, normální, "hodná".

Jsem...roztěkaná. V jednu chvíli tvrdohlavě poslouchám Nightwish,
a potom unaveně pustím osvědčeného Richarda Müllera, Kabáty
nebo Wanastowi Vjecy.

Miláčku, pleteš si pojmy...

Proč si někdy připadám tak hrozně hloupě, a v další chvíli jsem na
vrcholu, všehoschopná?

A proč v jednu chvíli lituji všeho, co dělám, a v další jsem si jistá,
že jsem udělala všechno správně?

A proč je těch okamžiků, kdy si jsem jistá sama sebou, tak málo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je Introverted velký blázen?

Ahkgltns kmdkv 20.9% (14)
Ne 13.4% (9)
Ano 6% (4)
Knedlíčková polívka! 49.3% (33)
Ook? 10.4% (7)

Komentáře

1 Elle Elle | Web | 25. června 2011 v 12:15 | Reagovat

Taky se tak někdy cítím. Hlavně tak, že nechci vybočovat z řady a zapadnout. Ale pak si řeknu, že bych to potom nebyla já.
A ty sny... S tím ti asi nepomůžu. Já si nikdy žádný nepamatuju. Možná taky proto, že mě dosud nepotkalo nic horšího než posměšky, nadávky a rány spolužáků...

2 werewolf's spirit werewolf's spirit | Web | 25. června 2011 v 16:40 | Reagovat

tak přece jen nejsem sama... nevím, jak bych ti poradila, nejsem psycholog, ikdyž ten by ti se snama mohl pomoct (funguje to, měla sem dost podobný a už je to v klidu)... zkus se někdy prostě zklidnit, zpomalit, uvědom si,že jsi tím, kým jis a že to je tak správně, dělej to, co tě baví nebo na co máš chuť...příjdeš mi nejistá :-$ nevim, co pozoruju z toho článkku...

3 TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo | E-mail | Web | 26. června 2011 v 16:55 | Reagovat

Jak to čtu,je mi do breku.Mám stejný pocity.Stejný problémy...
V jednu chvíli nespokojená,v druhou nejsštastnější na světe,ale pak to zmizí,protože... se prostě něco stane.

Mám chuť umřít,už dlouho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama