Ta, co zbyla

28. února 2012 v 6:44 | Calamity Killjoy |  Povídky
Dneska bych jsem chtěla dát povídku, kterou jste někteří už četli. No, jenže mně se prostě líbí, takže ji dám i sem a nechci slyšet žádný protesty.
Napsáno za: cca. 2 hodiny
Slov: 727
Moje spokojenost: 70/100



"Nesnáším, nesnáším, nesnáším lidi. Nesnáším mámu, nesnáším tátu, nenávidím svýho podělanýho šéfa a nenávidím to, jak se ke mně všichni chovaj!" vykřikla na krátko ostříhaná černovlasá dívka z okna do temné noci, a típla dohořívající cigaretu o parapet okna.

Potom si podrážděně povzdechla, ještě jednou se podívala na hvězdy, téměř neviditelné kvůli tomu, jak její
rodné město v noci svítilo neuhasínajícími lampami. Nasála vzduch nosem a zamračila se. V pokoji byl úplně stejný nedostatek kyslíku jako předtím, než otevřela okno, aby vyvětrala. Mávla nad tím rukou, lehla si do postele a čekala na osvobozující spánek.

Ráno se vzbudila s ještě horší náladou, než předešlý den. Budík ji nevzbudil, měla posledních pár cigaret těsnajících se v rohu papírové krabičky a hlava jí třeštila, jako kdyby v ní měla celou noc zapnutou vrtačku. S pocitem hlubokého opovržení vlastním životem se začala převlékat do svého pracovního úboru - Do tyrkysově modré blůzy a černé sukně, která jí padala z boků. Po nezbytných přípravách vzala těch pár nutných věcí a vyrazila z domu.

Cestou do práce se jí nálada lepšila. Nikde nepotkala ani živáčka, nikde nebyl slyšet ten otravný dětský smích a ještě otravnější hudrování starých babek.

Po příchodu do práce jí to začínalo být trochu divné. V rychlém občerstvení nikdo nebyl, a to bylo divné. Obchod nebyl zamčený a uvnitř nebyl ani jediný zákazník ale dokonce ani jediný člověk, se kterým pracovala.
Je snad svátek, nějaké volno? Nebo se všichni ukryli po místnosti, aby ji mohli pořádně vyčinit za to, že jde pozdě?
Ne, nic takového. Při sebevětší snaze nikoho nenašla.
Vyšla na ulici a zvolala vzrušeným hlasem:
"Halóóó? Je tu někdo? Haló!"
Nic. Ani známka pohybu, žádný zvuk. Zamyšleně vyšla do ulic a v tu dostala nápad.

První zastávka byla trafika. Otevřená, nezamčená, jak jinak. Vzala do náruče tolik cigaretových krabiček, kolik pobrala a utíkala. Cestou je ztrácela, padaly jí. Co na tom? Teď jí patří všechno.
Nastalo několik hodin radostného rabování a všeobecné porušování obecného pořádku.
Pak jí ale začalo něco vrtat hlavou: Kam se teda všichni poděli? Unesli je mimozemšťani? Nebo snad bylo celé město evakuováno a na ni se zapomnělo? Nebylo by to poprvé, kdy si na ni nikdo nevzpomněl.
Docela sama v celém městě… Některé domy měly ještě rozsvícená nebo otevřená okna, dveře. Všude vládlo děsivé ticho, ani ptáci nezpívali…

"Někdo tu být musí, určitě, někde… Jenom je najít!" pomyslela si černovláska a vrátilo se jí zapálení.
S novým elánem provolávala, zvonila na zvonky, prohledávala byty, zahrady, domy, …
Nikde nikdo nebyl.
Připadala si tak osamělá. Co by teď dala za to, kdyby mohla s někým mluvit. S kýmkoli. S rodiči, na které nadávala, s kolegyní z práce, se svojí otravnou mladší sestrou, se kterou nemluvila už dobré tři roky. S kýmkoli.

Samota se jí prohlodala do morku kostí, bezcílně se potulovala městem, zapalovala si další a další cigarety, nechávala si je padat z rukou a dohořívat na chodníku. Došla do parku, nikde nikdo. Zdálo se, jako kdyby dnes i květiny rostly tišeji. Nikde nebylo slyšet nic, nebyl vidět žádný pohyb… Sedla si na lavičku, zavřela oči a začala zoufale křičet. Nevěděla, co má dělat, kam má jít. Teď měla všechno ale zároveň nic.

Zoufale zvažovala možnosti. Jet do jiného města, hledat lidi? V hloubi duše věděla, že by to bylo marné snažení.
Pokusit se žít tu, sama? To by nezvládla. I když do dneška měla ráda samotu, jako by teď byla závislá na každém znaku toho, že tu někdy byl někdo jiný, než ona.

Byl tu vlastně někdo jiný, než ona? Co když tu byla vždycky jen ona sama, a teď si namlouvá, že existuje ještě někdo jiný? Hloupá, hloupá iluze. Věděla, že je z toho jediné východisko.

Vylovila z kapsy zapalovač, chvilku se na něj dívala. Škrtla. Mihotavý plamínek byl tak přátelský…
Mávla rukou ve vzduchu a vytvořila tak rozmazanou čáru, která rychle zmizela. Potom se uchechtla a přiložila plamínek k lavičce, na které seděla. Staré dřevo reagovalo na plamen téměř okamžitě. Viděla, jak lavička plane, cítila, jak ji olizují hřejivé plameny. Naposledy se podívala na pochmurně zešedlou oblohu, potom naposledy zavřela oči…

… a pak je znovu otevřela. Měla na sobě bílou svěrací kazajku, svítilo na ní nepříjemné světlo.
Zvukový podklad tvořil blízký ženský křik.
Hystericky se rozplakala, pokusila se dostat ven z látky, která ji držela pevně spoutanou …
Ale nešlo to. Už navždy zůstala spoutaná jako pták, který ztratil křídla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oznámkování povídky jako ve škole

1 58.8% (10)
2 11.8% (2)
3 11.8% (2)
4 11.8% (2)
5 5.9% (1)

Komentáře

1 Skřítek Skřítek | Web | 28. února 2012 v 18:46 | Reagovat

Já tuhle povídku miluju!!!
Strašně se mi líbí, jak píšeš, už jsem ti to řekla? Ne? NE?!
Strašně dobře píšeš! :-D

2 Vera Vera | Web | 29. února 2012 v 10:11 | Reagovat

krutě!! :D ve městě, kde nikdo není...to je vážně poděš, ani se nedivím, že se z toho zbláznila (je to tak?)
a máš krásný to přirovnání na konci..jako pták, který ztratil křídla...:D líbilo se mi to!! :D

3 Fox Fox | Web | 1. března 2012 v 22:51 | Reagovat

Musím říct, že se mi tato povídka velmi zalíbila, hlavně tím jak je zpracovaná. Líbí se mi ten obrat. "Jako pták, který ztratil křídla"

4 Dadie Dadie | Web | 2. března 2012 v 16:37 | Reagovat

Páči sa mi ako tvoje poviedky celkovo znejú, nepôsobia tak pesimisticky a aj tak sa končia tragicky, neskutočne sa mi to páči, jednoducho ma nebolí čítať to, ťahá ma to pretože sa to tvári veselo ale nie je v tom nič veselé.

5 Slečna Ehm Slečna Ehm | Web | 2. března 2012 v 18:53 | Reagovat

Četla, to víš že jo. Tuhle povídku mám hrozně ráda.

6 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 4. března 2012 v 12:14 | Reagovat

Čtla jsem ji už předtím na tvém starém blogu, a opravdu k ní nemám slov. Je skvělá a úžasně píšeš ! ;)
Omlouvám se za svoji neaktivitu, ale bohužel jsem musela podstoupit další operace takže jsme ležela v nemocnici.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama