Už jsem tě dlouho neviděl tak veselou

23. února 2012 v 6:48 | Calamity Killjoy |  Prožité
Tak se zase jednou hlásím.
Po noci, kterou jsem totálně celou probděla a bez náznaku únavy si chatovala se S., pálila svíčky (a nejednou taky svoje prsty, řeknu vám... au.) a chlemtala mentolovocitrónovej čaj kterej kupodivu voní a chutná daleko líp, než jak zní.
Taky jsem se konečně pustila do Hobita od J.R.R.Tolkiena a v neposlední řadě prohlubovala svoji závislosti na Vypsaný Fixe.

GE-NI-ÁL-NÍ.


Začínám si myslet, že jsem cvok, kterej neví co chce a to mi vadí, jakože hodně. Taky se začínám bát sama sebe.
Nebo o sebe. Páč mám v poslední době hroznou chuť dělat věci, co jsou zakázaný. Třeba bytí vzhůru do půl sedmý
ráno, žeano. I když to už je tak trochu rutina. Není nic lepšího, než psaní článku s hlavou co se motá a vyhuleným výrazem. A taky tý touhy nechat si vytetovat rybičku. Antidepresivní, co pluje z orgánu do orgánu.

Taky je tu takovej ten pocit všudypřítomnej pocit. Divnej. Z věty "Dneska je mi nějak divně" už se stává normální stav.

Mám pocit, že ztrácím dost věcí. Lidi. Okamžiky.
Začínám mít strach, že jedna moje kamarádka, co byla vždycky považována za jednu z nejlepších, už není jedna z nich.
Můj strach z toho, že s někým jiným docházejí slova v konverzaci mě děsí a mrzí ještě víc. Hlavně mrzí.
Taky se bojím, jak na ostatní lidi působím. Nedávno jsem byla na skypu s Wolfem, měla jsem prostě dobrou náladu a smála jsem se. A on pak řekl: "To je bezva. Už jsem tě dlouho neviděl veselou." Smutný, nemyslíte?

K těm okamžikům - Kvůli těm zasranejm nemocem, co si mě furt vybíraj za cíl, jsem zase na antibiotikách, abych neskončila opět v nemocnici. A BUM. Jenom, co chvíli nejsem ve škole, tak přijde novej kluk a bylo mi řečeno, že je děsně fajnovej. Tak uvidíme. Proč se tohle děje vždycky jenom když nejsem ve škole?

Právě jsem dopsala článek, jehož jedinej účel je vám připomenout, že ještě žiju. A taky nějak zformulovat svoje myšlenky a následně si je urovnat v hlavě. A já vím, že vám to nic nedalo.
Dobrou noc, vy, co jste se prokousali až na konec článku.
Btw. Chytám mouchy na povídce. Dopsaný. Zveřejním ji tak na dva nebo tři díly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skřítek Skřítek | Web | 23. února 2012 v 20:00 | Reagovat

Dneska? Poslední desetiletí je mi nějak divně!
No, věta, že tě už dlouho neviděl takhle veselou, fakt asi (ne)potěší. Já nevím. Nemám nikoho, kdo by mi to řekl.
Je skvělý že žiješ! ^^ Aspoň máš napsanou nějakou povídku, já leda hovno. Teda nic.

2 Dadie Dadie | Web | 24. února 2012 v 2:33 | Reagovat

Takže Tolkien! Hobit je niečo dokonalé, neskutočne krásna kniha.
Noc k sebe neskutočne ťahá, tiež sa mi najlepšie zaspáva pri rannom svitaní, je to zaujímavé. Možno je smutné, že si dlho nebola veselá, ale je pekné, že si mala tú veselú chvíľku ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama