Katty

21. března 2012 v 23:24 | Calamity Killjoy |  Povídky
Věnováno K. Věřím, že budeš v pořádku.


"Maggie, já ti musím něco říct…"
"Jasně, říkej."
"Ale nesmíš to nikomu povědět…"
"Komu bych to říkala? Jsem snad tvoje nejlepší kamarádka, ne? To mi nevěříš?"
"Já... já nevím, jestli bych to měla vůbec někomu říkat."
"Nevěříš mi? Tak si to nech!"
"Věřím ti, ale..."
"Nech mě bejt, Katty. Už od tebe nechci nic slyšet, když jsi taková!"

Nenávidím se za to, co jsem předtím udělala. Nenávidím svoje slova a všechnu tu bolest, co jí způsobila. To tajemství nebylo jenom nějaký tajemství, který si devítiletý holky slibujou, jak nikomu neprozradí a že nadosmrti se to nikdo nedozví. Ona kvůli tomu umřela. Moje malá Katty.
Ta malá hádka nás poznamenala jenom na chvilku, za týden jsme byli zase nejlepší kamarádky a ona už o tom nemluvila. Donedávna jsem o tom vůbec nevěděla.

Je 21.3. 2012 , 16:02 odpoledne
Mám ubrečený oči a v ruce jenom kabát. Je mi jedno, jak se dostanu domů a jestli mě chytne revizor za jízdu na černo. Klidně bych se teď prala, křičela. Bojovala. Jen abych ji mohla vidět, dokud není pozdě. Dokud můžu.
V recepci jsem se jen zběžně přeptala a potom a pak už běžela. Kašlu na výtah a beru schody po dvou. Do třetího patra jsem to měla za pár vteřin, nedbaje na svoje těžký astma, díky kterýmu moje dejchání připomínalo zvuk páry unikající z hrnce. A pak jsem ji viděla. Prostě tam jenom tak ležela, na posteli. Byla bledá. Dýchala trhaně. Bylo jasný, že jí je hrozně špatně. Ale pořád se na mě koukala jako předtím, jako na svoji kamarádku. Olízla si suchý rty a poprosila mě, ať nepláču. Že jí udělá radost, když bude vědět, že odešla a nenechala tu za sebou jenom smutek. Usmála se. Bolestně a s úsilím. Ale usmála. Tak jsem jí neohrabaně naklepala polštář, a pak se zhroutila na židličku pro návštěvy. Začala mi vyprávět, co s ní v nemocnici dělají, tichým hlasem který vynechával. Občas se usmála, někdy přivřela oči a pak s novým nádechem spustila další informace.
"Nemluv, bude ti špatně…" zajíkla jsem se.
"Víc špatně,než teď? Vždycky jsi byla tak naivní a nevzdělaná, co se týče nemocí, Maggie." Usmála a povídala dál. Jak jsou na ni sestřičky hodný, že to jídlo není špatný. Zmínce o léčbě se ostražitě vyhýbala.
Vyrušilo nás lehké zaklepání na dveře.
"Slečny, já… nerada vás ruším, zvlášť, když má Katty jednou za čas návštěvu, ale… Návštěvní hodiny končí. Je mi líto." Řekla sestřička s účastí v hlavě a posmutnělým úsměvem.
Všichni jsou tak smutní… Není to dobrý.
To mi bylo jasný. Hned, jak jsem ji viděla.

25. 6. 2012 , 2:38 ráno
Už je to tady. Můj život ztrácí smysl.

25.6. 2012 , 4:51 ráno
Uvažuju, co mám dělat. Sníst prášky? Ne. Katty by nechtěla, aby kvůli ní někdo umřel…
Už vím.

13.1. 2025 , 14:18
Zapaluju svíčku a nesu orchidej. V květináči. Je mi jedno, co si ty starý babky myslej. Katty měla ráda orchideje.
Dneska by jí bylo třicet. Vždycky říkala, že život začíná po třicítce a smála se. Tak jí nesu orchidej, nosila jsem ji ke každým narozeninám už od jedenácti let. Usměju se a přidřepnu si k náhrobku.
Katty Brown , 13.1. 1995 - 25. 6.2012 .
Vždycky je mi v tyhle dva datumy smutno. Chodím sem třikrát do roka. Její narozeniny, úmrtí a dušičky. Vždycky je mi stejně. Nepřebolí to, vím to.
Katty umřela na rakovinu, když jí bylo sedmnáct. A já jsem jí nemohla pomoct.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Skřítek Skřítek | Web | 22. března 2012 v 15:33 | Reagovat

Je to krásný, málem mi ukápla slza. Vidím v tom jednu svou starou povídku, asi jsme  měli stejný nápad.
A, e, no... Na tom náhrobku je napsaný 1995 - 2025. Neumřela ale ona 2012? Nebo jsem to akorát blbě pochopila?

2 Calamity Killjoy Calamity Killjoy | Web | 22. března 2012 v 17:36 | Reagovat

[1]: Opraveno,pardon,děkuju za upozornění i za pochvalu :-D

3 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | 25. března 2012 v 16:21 | Reagovat

Tak to je nádherné.Opravdu krása.

4 Dadie Dadie | Web | 26. března 2012 v 22:15 | Reagovat

tak prenádherne smutné..
Nepřebolí to, vím to.  
  neviem prečo, ale tá veta pre mňa dáva celej poviedke ešte vážnejší, krajší a smutnejší nádych.

5 Slečna Naivní Slečna Naivní | Web | 27. března 2012 v 16:47 | Reagovat

Je to.. je to zvláštní. A smutný. Ale, no, přijde mi to takový suchý. JÁ nevim proč, neptej se mě, nerada kritizuju když vim, že píšeš líp než já :D

6 Vika Vika | Web | 6. dubna 2012 v 13:00 | Reagovat

Ahoj, prepáč za spam, ale ak by si si našla čas a bola taká dobrá, nezastavila by si sa na mojom webe? http://photo-vika.blog.cz/ Ďakujem vopred..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama