Dneska vám Kalamita přináší něco, co je napsáno na téma. Netajím se s tím, že je to do školy.
Zadání je: Vybrat si bajku a dopsat k ní příběh. Musí v ní figurovat zvířata. (Zvířata by měla vyjadřovat jejich charakteristické rysy, např. chytrá liška, moudrá sova, atp.) Chci kritiku. Něco přidat, odebrat, předělat? Nebo to rovnou smazat a vyhodit do koše? :-)
Poslyšte bajku o hloupém medvědovi a jeho nenasytnosti.
Medvěd byl veliký, silný a hrozivý. Bohužel, moc rozumu nepobral.
Každý den chodil vybírat ten samý včelí úl, jelikož věděl, že díky jeho hojné populaci bude druhý den medu zase hromada, a znovu bude mít jídlo na celý den. Jednou takhle šel, pomalu, klátivě - zdánlivě s rozumem. A pak najednou spatřil to nejmoudřejšího a nejvíce uznávaného tvora v celičkém lese. Byla to stará, zkušená sova, která sedávala na větvi stromu sousedícího s úlem.
"Medvěde, medvěde, kam pak? Zase na med, do toho úlu, co už jsi skoro zničil? Běž od něj, říkám ti, v potoce je spousta ryb, hladem trpět nebudeš. Nech včely odpočívat, nebo se ti to zle vymstí!" Kárala sova, ostatně, jako téměř pokaždé.
"Zavři zobák a mlč, nikdo se tě na tvůj názor neptal." Broukl medvěd líně a zkušeně strčil pracku do otvoru v úlu. A v tom se to stalo. Udělalo to rup, bum, bác! Lesem rozlehlo bzučení, naříkání a bědování. Úl to nevydržel a zůstal medvědovi viset na tlapě. Jenže to se včelám ale vůbec nelíbilo! Všechny se jedna přes druhou vyhrnovaly ven a bzučely, bodaly, jéje, ty bodaly!
"Nejenže nám úl denně vybíral, že jsme sotva stačily vyrábět nové zásoby, on ještě nám náš domov zničil. A svojí tlapou téměř královně ublížil! To mu nedarujeme!" Vztekle bzučely včely.
Medvěd byl veliký, silný a hrozivý. Bohužel, moc rozumu nepobral.
Každý den chodil vybírat ten samý včelí úl, jelikož věděl, že díky jeho hojné populaci bude druhý den medu zase hromada, a znovu bude mít jídlo na celý den. Jednou takhle šel, pomalu, klátivě - zdánlivě s rozumem. A pak najednou spatřil to nejmoudřejšího a nejvíce uznávaného tvora v celičkém lese. Byla to stará, zkušená sova, která sedávala na větvi stromu sousedícího s úlem.
"Medvěde, medvěde, kam pak? Zase na med, do toho úlu, co už jsi skoro zničil? Běž od něj, říkám ti, v potoce je spousta ryb, hladem trpět nebudeš. Nech včely odpočívat, nebo se ti to zle vymstí!" Kárala sova, ostatně, jako téměř pokaždé.
"Zavři zobák a mlč, nikdo se tě na tvůj názor neptal." Broukl medvěd líně a zkušeně strčil pracku do otvoru v úlu. A v tom se to stalo. Udělalo to rup, bum, bác! Lesem rozlehlo bzučení, naříkání a bědování. Úl to nevydržel a zůstal medvědovi viset na tlapě. Jenže to se včelám ale vůbec nelíbilo! Všechny se jedna přes druhou vyhrnovaly ven a bzučely, bodaly, jéje, ty bodaly!
"Nejenže nám úl denně vybíral, že jsme sotva stačily vyrábět nové zásoby, on ještě nám náš domov zničil. A svojí tlapou téměř královně ublížil! To mu nedarujeme!" Vztekle bzučely včely.
Medvěd z toho měl ještě hodně dlouho nateklý čumák a pochroumanou tlapu. On, velký, silný a nebojácný vévoda lesa, a proti včelám prohrát? To na něj zkrátka bylo moc. Raději dal na radu moudré sovy. Přestal plenit jeden jediný úl a rozšířil svoje pole působnosti. A poučení?
Nevyplácí se tak dlouho chodit se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne!
Nevyplácí se tak dlouho chodit se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne!
To je tak sladký! ^^ Mě se to vážně líbí, není co upravovat, přidávat nebo vymázavat. :3