Princezny by měly zůstat zavřený II.

3. března 2012 v 20:23 | Calamity Killjoy |  Povídky
Slova: 545
Napsáno: Asi za tři hodiny, psala jsem to najednou s první částí.
Spokojenost: 30/100, ten konec se mi nepovedl, s první částí jsem spokojená víc.


Draka jsem totiž našel asi po patnácti minutách hledání pod starým dubem asi dvě stě metrů od věže. Měl ovázanou hlavu a vypadal žalostně. Spal.
Řekl jsem si, že nebudu pokoušet štěstí a vzdal se myšlenek na to, co všechno by se dalo provést spícímu drakovi s hlavou ovázanou kostkovaným kapesníkem. Vešel jsem dovnitř a to byla první opravdu velká chyba.

Hned po otevření dveří jsem spatřil princeznu. Seděla na stoličce naproti dveřím, zašívala si díru v sukni na svých šatech a vypadala klidně. Aspoň v tenhle moment.
Jakmile mě spatřila, radostně vypískla a skočila mi kolem krku. Při tom nepřestala vřískat.
"Ty jsi tady a přišel jsi mě zachránit! Jééé, ty jseš tak milej! Totiž vlastně… Vítám tě, odvážný rytíři! Jak vidno jsi draka skolil, a teď mě jdeš zachránit z tohohle hrozivého vězení, a - "
Tohle pokračovalo dalších osmnáct minut. Jo, počítal jsem to. Jen jsem nevěřícně koukal, jak kolem mně princezna poskakuje, co chvíli mě obejme a u toho celého nadšeně povykuje.
Myslíte si, že ji to přešlo? Nikoliv.

Po dvou hodinách cesty s princeznou posazenou na koni za sebou jsem pochopil, proč se drak zdržoval v bezpečné vzdálenosti od věže a proč měl kapesník okolo hlavy. Koketoval jsem s myšlenkou, že si uříznu uši a nahlásím to doma jako zranění z boje.

Za tu krátkou dobu, co jsem s ní cestoval, jsem se dozvěděl, že se jmenuje Antonie, že je ve věži už od pěti let, že ji přišlo zachránit už spoustu šlechetných rytířů, ale každý z nich se jí nějakým záhadným způsobem ztratil. Nebo ho něco sežralo. Nejeden prý spadl z útesu a to jí prej bylo obzvlášť líto. Nebo taky že jí bude její drak chybět, protože mezi draky nikdo, opravdu nikdo neměl tak dobré srdce jako on, vážně!
Nevěřícně jsem se díval na tu malou pusu, která se nezastavila a na ty hnědé oči které ze mě nespustila ani na minutku. Asi poznala, že mám zaječí úmysly.

Věž od našeho mírumilovného království, kam jsem vedl tuhle pohromu, nebyla moc daleko. Tomu faktu jsem děkoval po celou dobu cestu, kdy nepřestala žvanit. Myslím, že nikdo mi nebudete rozumět. Protože vy nevíte jaké to je, když je za vámi posazen nezastavitelný stroj, co pořád mele, nebo se vás pokouší zadusit objetími.

Ale přece jenom jsem tu cestu přežil. Nikdy bych neřekl, jak slastný pocit pocítím, když v dálce zahlédnu první nejasné obrysy věžiček našeho zámku.

Jenže tohle ještě zdaleka není to, proč jsem se ocitl tady.

Víte, můj tatík to se mnou asi myslel dobře. Teď, když se nad tím v klidu zamyslím, tak jo, určitě to nemyslel zle. Doufám.
Nicméně, když jsem naprosto vyčerpán dorazil domů s princeznou v patách - nebo spíš princeznou usazenou na koni za sebou - , a táta řekl, abychom šli společně korzovat královskou zahradou, plánovat budoucnost, vůbec se začali lépe poznávat, prostě dělat ty věci, co prej páry dělávají… Už jsem to nemohl vydržet, pochopte mě!
To, že jsem se chopil meče a vystartoval po své snoubence, to je přece za daných okolností věc naprosto pochopitelná! Ne? Ne?!

Princ Slavomír byl převezen do královského ústavu pro duševně choré. Při převozu spolupracoval. Když se dozvěděl, že princezna ho nebude moct navštívit, upadl do jakéhosi transu a spokojeně si pobrukoval:
"Já mám plnou náruč kokosů…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Oznámkuj povídku - jako ve škole

1 100% (8)
2 0% (0)
3 0% (0)
4 0% (0)
5 0% (0)

Komentáře

1 Slečna Ehm Slečna Ehm | Web | 4. března 2012 v 11:38 | Reagovat

Ten konec mě dojebal. Víš? VÍŠ?!

2 Skřítek Skřítek | Web | 4. března 2012 v 12:04 | Reagovat

Já se naštvu. JENOM TŘICET?!

3 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 4. března 2012 v 14:09 | Reagovat

Tak to je úžasné!!! JAKTO ŽE JEN 30 procent????? to je snad to nejlepší co si napsala!!!!

4 Sarah Sarah | 5. března 2012 v 20:33 | Reagovat

Je to skvělý, a 30 bodů/procent je málo. ;)

5 Jacob Morgan Jacob Morgan | Web | 5. března 2012 v 20:38 | Reagovat

S třiceti nesouhlasím a vidím, že nejsem jedinej. Dal bych ti tak... sedumdesát pět. :-D

6 Slečna Ehm Slečna Ehm | Web | 5. března 2012 v 21:50 | Reagovat

Jsem boží, nejdu z davem.
Ale asi maj pravdu. 30 bodů je fakt málo.

7 Sciurine Sciurine | 6. března 2012 v 11:02 | Reagovat

Úžasne šialené. :D Ináč to ohodnotiť jednoducho neviem.

8 *Wulfric* *Wulfric* | Web | 6. března 2012 v 21:33 | Reagovat

Řekl bych, že je to taková parodie na všechny možná pohádkový klišé.
Ale tahle povídka je od těch dalších něčím odlišná... Není trapná 8-)

Komentář ukončím v duchu konce povídky:
No ty kokos! Hustě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama